Vylet do Royal National Park

Mel jsem volnou nedeli a pac kolo uz zahalelo, kdyz uz jsem si ho koupil, naplanoval jsem si vylet do parku pod Sydney. Na mape vypada celekm velkej ale rozhodl jsem se ze ho projedu celej a zpatky to vemu vlakem. Coz je tady uplne super, protoze za kolo nemusite extra platit a tak zpatecni cesty budu resit asi vlakem:) Sice jsem cekal, ze vstanu o neco driv ale pac jsem ponocoval a koukal na ztraceny tak jsem vylezl z pelechu az po desaty. Musel jsem jeste uklidit a vysat ale to je celkem pohoda, pac pokoj moc velkej nemame:) A dobre, ze jsem to udelal, pac vecer byla kontrola a byli jsme pochvaleni, ze mame uklizeno:) Pote uz nezbylo jen si udelat snidani, ke ktery jsem si udelal vajicka a po sprse jsem vyrazil.
Pocasi bylo polojasny a tak jsem se bal jestli nahodou nezmoknu a tak jsem si do batohu radsi pribalil i bundu a spolecne se svacinou, dvoulitrovkou piti a fotakem a byl hajzlik pekne tezkej. A to navic nerad jezdim s batohem na zadech ale tady to jinak bohuzel nejde:( Cesta zacala v pohode a docela to utikalo. Jen jak clovek nadava na ůlidi u nas, ze nejsou schopny uhnout, tak tady je to snad dvakrat horsi a tak na cyklostezce kolem plaze me ty lidi pekne prudili. Videli, ze jedu ale stejne nebyli schopny uhnout. To clovek fakt nepochopi ale je to asi tim, ze vetsina byli asijati a u tich inteligence fakt nehrozi:) Uplne jsem zapomel, ze mam na kole zvonek ale ani jednou jsem ho nepouzil. Nohy me moc neboleli a tak cesta celkem utikala a pomalu jsem se blizil k mostu, ktery vede do dalsi casti Sydney. Ta obsahuje krasnou plaz ale na tu se vydam nekdy odpoledne az bude pekne a min casu.

Dalsi trasa vedla zkrz mestkou cast a tak jsem to vzal stredem a po silnici. Je pravda, ze uz si clovek zvykl jezdit vlevo a i po silnici to nebyl celkem zadnej problem. Pomalu uz jsem se zacal i potit a piti ubyvalo. Pomalu jsem musel zacit pouzivat mapu a hledat cestu do visitorskeho mista na zacatku parku. Trosku jsem si zajel a pomalu uz zacal citit i nohy. Je videt, ze clovek dlouho nejezdil a navic ted chodim kazdej den behat a uterni cviceni na treninku me dalo taky dost zabrat:) Dal jsem si pauzu na piti a uprostred piti koukam, ze uvnitr neco plave a voni to mravenci. No moc dobre mi teda nebylo a piti jsem musel vyhodit. No musim rict, ze zadna legrace to bez piti neni a tak jsme musel vymyslet jak to udelam. V kapse jsem mel jen deset dolacu a vetsinu jsem potreboval na listek na vlak. Zpatky bych to sam neujel. Preci jen ta trasa vychazela tak na 50 kilasku. Musel jsem najit kram s pitim a koupit neco levnyho. Nejhorsi bylo, ze do velkyho kramu jsem jit nemohl, pac zamek jeste nemam zakoupen. Pomalu jsem se dostaval k parku a obchod zadnej. Po ceste jsem potkal krasny auto na parkovisti a naproti museum tramvaji.

Za museem byla vlakova zastavka a tak jsem zkusil kolik stojli jizdenka zpatky a pac cena byla jen ctyri dolace vyrazil jsem do blizkeho kramu a zakoupil piti. Bylo to jen 1,25 coly a tak jsem musel setrit, coz vzhledem k tomu co me cekalo bylo celkem neprijemny. Cestu k parku jsem chvili hledal a samozrejme ji prejel a tak jsem se msuel vratit. Ale po chvili jsem ji nasel a svistel si kopcem dolu k visitorskemu centru. U toho me privitala krasna priroda a nezbylo jen vytahnout fotak a clovek si rikal, ze kvuli tomu to stalo za to vyrazit. Ve vode lezli kraby a pohled byl opravdu uzasnej.

Ve visotorskem centru jsem infomaci nenasel a tak zkouknul jen jednoduchou mapu ale o moc lepsi nez ta moje se nezdala a tak jsem vyrazil bez ni. Hned me cekal velkej kopec a musim uznat, ze tady se projevilo, ze uz jsem dlouho nejezdil a byl uplne vyrizenej. A asi po trech letech jsem slezl z kola a kopec vytlacil. Rozhodoval jsem se jestli se mam vratit nebo ne pac sily jsem nemel vubec zadny. A i sebemensi kopecek me delal problemy. Ale jen tak se nevzdavam a tak jsem pokracoval, ikdyz jsem se bal aby me nedosli sily pak me cekalo neco okolo 20 az 30 kilaky. Delal jsme si pauzy na odpocinek a cesta nastesti byla celkem rovna. Aspon jsem mel cas delat fotecky. Ikdyz zase toho tolik fotit nebylo. Vsude v dalce byli stromy a okolo silnice taky a tak nebylo moc videt. Okolo byli krasny kameny ale zvirat jsem teda za ten den moc nevidel a tak za zminku stoji mraveniste u cesty. Cesta nastesti utikala a kdyz jsem dorazil na rozcesti, byl jsem prekvapenej, ze uz jsem tak daleko. Jako by nestacilo, ze uz jsem nemohl tak se mi povolili riditka a to bylo celkem peklo. Spolecnem s tim, ze jsem byl unavenej, nemel moc piti, zacal byt velkej hic a potil jsem se jako prase, to bylo celkem peklo:) Je pravda, ze za ten den jsem toho vypotil vic nez vychcal:) Moc pauz jsem si nedal a tak jsem si jednu konecne dal a vylezl na kameny abych videl i k mori. A koukal a zvirata porad zadny;)

Cesta pokracovala nastesti z kopce ale ty uvolneny riditka, to bylo peklo. Snazil jsem se to h´dotahovat prstama ale nemelo to zadnej ucinek. Sjezdy byli krasny a vzpomel jsem si na Korsiku. Uz jsem dorazil na odbocku na moji cilovou stanici. Bohuzel cesta se od tyhle chvile dala do kopce a tak to slo pomalu a to me cekalo jeste neco pres 5 kilaku. Bylo to celkem peklo a vetsinu jsem tlacil. Po ceste jsem narazil i na maly vodopady a tak bylo jasny proc se cilova stanice jmenuje Waterfall:) Uz jsem byl turch mokrej a nedoskave jsem se tesil az u budu na vlakovy zastavce. Chvili to trvalo ale nakonec jsem tam dorazil. Ale bylo to peklo:) Ale urcite se sem jeste vratim a zvolim jinou jestu zkrz park a ne po silnici. Uz jsem si sehnal lepsi informace a po ceste jsem se chtel zastavit i na plaz, ktery tu musi byt krasny. Chtel jsem i ted pac to byla jen kilometrova zajizdka ale vzhledem k riditkum jsem to radsi vzdal. Na vlakovy zastavce jsem zdlabnul svacinu a dopil zbytek koly a mrtvej vlezl do vlaku a chvili si tam zdrimnul ale vylet stal za to a uz se tesim na dalsi vylet na kole.

Samý sádlo, samý sádlo

Teda než samý sádlo je to samá práce. Za poslední dva týdny jsem napracoval hromadu hodin. V pondělí jsme měli začít novou školu ale v den nástupu nám v agentůře oznámili, že nás nevemou. Člověk jen kouká, co všechno je tu možný. Naštěstí to ještě není taková tragédie, ikdyž teď nás místo počítačů čeká marketing a tak jsem na to zvedavej. Aspoň i Milánek trošku pochopil, že Petr z agentury je trošku vyčůranej a pomáhá jen když musí:( Že nás nevemou nám totiž řekl až v pondělí, kdy jsem měli nastupovět ale Milánek zjistil, že už to musel vědet od novýho roku a nám tvrdil, že to ví jen od pátku. Já už Petra nemusím od začátku a tak jsem si to celkem teď i potvrdil. V týdnu jsem byl pořád v práci a tak nadělal 55 hodin. Naštěstí Milánek vyřešil školu sám a tak to musím jít v pinděli jen podepsat. V práci jsem to tedy v tejdnu trošku přehnal a ve čtyřech dnech nadělal 49 hodin ale naští z toho jsou peníze a tak se na tu vejplatu pěkně kouká. Je pořád na co šetřit a tak jsem nešetřil sebe dokud můžu:) Ale tenhle týden už to tak dlouhý nebude ale snad mě ještě jeden nebo dva dny dlouhý vyjdou. Chci teď než začne škola zkusit vydělat co nejvíc. Mám toho naplánovanýho ještě celkem hodně a moc času už nezbývá. Navíc čokoláda je celkem drahá, viď Leni?:)
Musím se teď začít chodit do posilky a zkusit koupit kolo, ikdyž nevím jestli to má vzhledem k počasi tady cenu:( Navíc musím shodit co jsem tu přibral a dostat se do kondice abych si vybojoval místo v sestavě až se vrátím. Ale řekl jsem si už než jsem jel, že tu chci konečně začít s tou posilkou a konečně si tu začít užívat jako doma. Pak mě ještě čeká přepisování deníčku a upravit všechny ty fotky co jsem nafotil na Novým Zélandu, což bude asi celkem mazec:) Snad už se dneska dostanu k prvnímu dni a budete se moc pomalu dozvědět jak to probíhalo;) Tak to bude asi pro dnešek všechno a pokračování příště čuuuuus

Zpátky "doma"

Tak už se někdo z Vás dočkal a konečně jsem se zase dostal na net a mám už i čas něco napsat. Na Zélandu se člověk dostal na net sporadicky a tak jsem sem nějáký ten týden nenapsal. Ale koukám žadný stižnosti tak pohodička. Ale už se asi každej těší na fotky ze Zélandu. Určitě se jich pár dočkáte a když to klapne budou i nějáký ty videa. Už teď se těším až na to budeme koukat společně doma. Sice to bude asi na pokračovaní ale připravte si popcorn, pro mě spíš teda bramburky a hromady gábin. I miss you so much:) Dostal jsem se napsat až dneska protože ještě v den příletu jsem musel do práce a včera to samý a dokonce od šesti ráno. A to mě ještě zničili na tréninku pač málem prohráli s týmem co hodně běhá, tak včerejší trénink jsem hodinu běhali:) Ale potřebuju to jako sůl a aspoň jsem v noci spinkal jako mimčo. Jen ještě bylo zajímavý pindělí v tom, že jsem měli den s 26 hodinama. A pak, že to nejde:)

Tak teď už bych asi měl začít něco o tom Zélandu co?:) Ale nemusíte se bát, každý den jsem si psal deníček tak o tolik zase nepříjdete, jen si budete muset počkat než to přepíšu do kompu a dám tam nějáký fotky. A že jich je celkem dost. Tak dneska asi jen zajímavý věci co mě zaujali oproti Austrálii. A je pravda, že jich je docela dost a vědět je dřív asi jsme teď studovali a žili tam:) Tak třeba někdy příště. Tak ani nevím kde začít. Určitě musím říct, že většina věcí je tam trošku logičtějších a příjemnějších. Ať už od přechodů, po nákupy a lidi. Člověk nevidí na každém rohu asiata a tak to taky trošku přispívá k větší inteligenci:) Jinak mě zaujalo, že hodně lidí chodí bosa a to hlavně na severním ostrově. Musím uznat, že je to celkem hustý, když po nákupáku cupitaj bosí lidi. Naštěstí Zélandani neuznávají jako sport jen běhán v parku a tak člověk viděl i pořádnej krám se sportem, kde člověk sežene co potřebuje a ne jen dres svýho oblíbenýho cricketovýho nebo ragbyovýho klubu. Takový krám mě čeka na hledání zítra, potřebuju koupit nový kolečka do bruslí a kolo:)

Dalši co člověka určitě zaujalo bylo, že tam mají o moc hezčí holky a vo tom žádná. Další výhodou je poloviční cena piva a tak jsem si užívali co to šlo a 12 pack Stellinky byl fakt úžasná záležitost ale i šest německých piváku za osm dolačů stálo za to. Ten jsme koupili v Queenslandu, kde jsme si to opravdu zamilovali a mít víc času, určitě by tam člověk vyrazil na dovolenou aspoň na 14 dní. Asi hlavní věc, kvůli které tam člověk jel, byla příroda. A je pravda, že je nádherná a pročlověka, který nenavštívil moc Alpy v evropě asi něco úžasnýho. Člověka celkem pobavilo, že tamější hory nesou stejný to název. Na špiškách byla hromada sněhu a jsou zde i ledovce. Ke sněhu jsme se bohůžel nedostali, ikdyž chybělo jen málo. A to asi jen tak dvě hodinky. Ale to nás provázelo asi celou cestu. Celkem velké vzdálenosti a tak člověk neměl tolik času na objevování jak jsem si myslel:(

Rodíl oproti Alpám byl urči v tom, že hory padali do krásných jezer a když jsme to viděli poprvé, čuměli jsme jak Pípa na novou unihočku:)) Jezera jsou navíc obrovská a mají přes padesát kilometrů takže jsou to spíš takový malý moře. Počasí nám přalo, tak jsme si mohli užít hromadu krásných pohledů a je pravda, že kvůli tomu museli i pěkně šlapat. To jsem ale uvítal a vzpomínal na léta ztrávená v Alpách. Milánka to taky bavilo a to jsem docela čučel, pač tůry a stoupaní to byla občas i dost náročný a cesty zpátky občas trošku nudný.

Na západním pobřeží to bylo hlavně o plážích a užili jsme si krásný západ sluníčka a viděli tuleně v přírodě a jednou i tučňáky. Ale to bohůžel jen v noci, což mě trošku mrzelo a muím to dohnat jindy. Je pravda, že i tak bylo krásně vidět jak se kolíbají přesně jako ve filmech. Zvířata byla úžasný a člověk viděl hromadu v živé přírodě. Hodně na severu jižního ostrava v Abel Tasman Park, kde si člověk připadal jako v national geographic:) Pak nás čekal severní ostrov, kde nebylo tolik času ale ja se strašně těšil na vulkány a vidět co příroda dokáže. Na vůlkán jsme sice nestačili vylézt ale to co jsme viděli bylo úžasný a i koupel v přírodním potoku s teplotou okolo 60 stupňů bylo úžasný. Jen Milánek se nám do tý vody nějak přemáhal:) Pak nás čekala třešnička na závěr a to koupání s delfínama a musím uznat, že to byl životní zážitek a drali se mi slzičky do očí. Vidět okolo sebe ve vodě plavat delfíny je něco úžasnýho a pak z lodě hejno sto delfínu skákajících z vody je ěco nepopsatelnýho.

Jen škoda, že člověk neměl víc toho času ale to by bylo opravdu tak na dva měsíce. Jediný co nám chybělo byla asi společnost třetího člověka, který by to ještě víc oživil. A tak jsme uvítali aspoň den strávený se zajímavou francouzkou, která měla hromadu zajímavých věcí na povídání. A pak asi rozhovor v hospodě a zjištění, že nejoblíbenější sport toho kluka je fucking:) To vám bude asi muset pro dnešek stačit. Můžete se klidně ptát na co chcete a čekat na přepisování deníčku po dnech.