První den v Sydney

Je pravda, že už si všechno nepamatuju a tak snad to dám nějak dohromady:) Přiletěli jsme někdy kolem sedmý ráno a pač jsme měli už nacvičenou proceduru s celníka ze Soulu bylo všechno cajk. Na letišti jsme nenašli žádnou cedulku s našema jménama, kdo by to čekal, tak jsem šel hledat záchod a rovnou si tam vyčistil zuby s kartačkem, kterej jsme dostali v letadle. Ještě jsme dostali ponožky a klapky na voči ale ani jedno jsem ještě nepoužil. Třeba mě to ještě čeká:) Chvíli jsme jukali po letišti a pak začli hledat autobus. Moc nám to nešlo tak jsme se zeptali nějákyho chlápka a ten nám vokázal vodkud to jede. Ještě jsem si říkal že bych si mohl rozměnit a tak jsem zašel do obchodu a koupil vodu abych moc neutratil. Je pravda že cena tam nebyla a tak nic levnýho ale drobný jsem měl. Autobus jel asi za 20 minut a tak jsem se kochali, sice nebylo čím ale co nadělate:) Lístek jsme koupili v pohodě a tak bylo horši se do autobusu dostat s mojí taškou. V autobuse bohužel nehlásili zastávky a tak jsme byli celkem nahraný. Věděli jsme trošku kde vystoupit ale stejně se nepovedlo a zvládli to o zastávku dřív. Lepší než přejet ne:)) Pak jsme se dali k pochodu a když jsem zašel za rok aMilánek nikde zdálo se mi to zajímavý. Ale nakonec než zajímavý to byl průser. Ten vocas zapoměl v buse malej baťoh. Zjistili jsme že tam naštěstí neměl extra důležitou věc. Počkal jsme chvíli jestli nepojede bus zpátky ale po chvíli jsme to vzdali a vydali se k novému domovu. Ale samozřejmě jsme šli na druhou stranu a na naší improvizovaný mapě tyhle ulice nenašli. Proto jsem se tahal s taškou o pár set metrů víc (abych udělal radost milánkovi tak 453 metrů:). Nakonec jsme našli nějakou ulici na mapě a pomalu se dostali k domovu. Slečna, která tam na nás čekala, říkala že nám to trvalo nejdýl ze všech. Bejvák byl celkem cajk až na to že jsme nakonec byli v garáži tři.


První část článku jsem psal ve škole ale teď už si sedím v posteli:) Pekně jsem se dneska projel na bruslich kolem plaže takže relax ale budeme pokračovat. Skončil jsem u garaže, kde jsme si něco vybalili a bylo nám doporučeno nespat a něco dělat. Tak jsme vyrazili do města do kanceláře agentury co nás sem dostala. Rovnou jsme si koupili týdenní lístek na MHDčko. Ale k tomu se asi dostanu a popíšu dýl. Vlak jsme trefili a tak s mapou v ruce jsme vyrazili do města. Čekali jsme něco velkýho ale centrum s věžákama bylo celkem malý a tak jsme se celkem i trošku orientovali. Agenturu jsme našli bez obtíží a tak jsme zasedli za stůl a začli čerpat informace. Nakonec Milánek využil Petra (maník co vlastní agenturu, v něčem dobrej ale celkově mě moc sympatickej není:) a zavolal na dopravní podniky. Po pár telefonátech jsme k našemu překvapení zjistili že batoh je na světě a museli pro něj vyrazit. Z popisu vypadalo že je to celkem kousek:) Zastavku busu jsme našli po chvilce ale narozdíl od vlaků tady neexistuje mapa sítě a tak jsme našli jen v kolik to jede. Jak dlouho a kam dojedeme člověk nenajde ale věděli jsme že je to konečná tak cajk. Nasedli jsme do busu a po pul hodině už jsme vyhlíželi kdy tam budem. Ja už to nemohl vydržet a pomalu usínal jak to šlo. Nějakej chlapek mi říkal jestli jsem utahanej a že jsem asi přijel akorát. Já ze sebe vysmolil, že jo a že u nás je teď akorát noc:) Cesta ubíhala a ani po hodině jsme se konečný nedočkali tak byli celkem na trní. Dočkali jsme se asi po 80 minutách. Depo autobusů jsme našli a i batohu věděli. Milánek popsal že na batohu měl plyšovýho piváka a je černej. Je to celkem důležitý pač když jsme čekali až ho donesou, vyšel chlápek s krasným růžovým baťohem a na něm přívěšek. Já se málem posral smíchy a Milánek jen prones "To je viděť, kdo v Sydney ztrácí batohy, malý děti a Škarda". Ale naštěstí se sek a na druhej pokus přinesl správnej a dokonce se všema věcma. To byla prostě bomba a my mohli vyrazit zpátky do města. Skoro celou cestu jsem slintal na sklo, protože vydržet nespat se opravdu nedalo:( Ve městě jsme vzali mapu a vyrazili, asi každej typne kam:) No jo byla to opera ale když jsme k ní došli moc nás nenadchla ale me očaroval Harbour bridge. Ten je prostě úžasnej a ještě pořád jsem se ho nenabažil:)


Celkově ale nás centrum extra nenadchlo, je pěkný že je všechno vysoký ale ja na tohle moc nejsem. Ale jak padla tma tak jsme čučeli jak dežo na internet nebo Lenča na fofrklacky:) V noci je Sydney uplně jiná a je krása na to koukat. Už byla celkem kosa a tak jsme vyrazili k domovu. Doma nám zase poradili že před dvanáctou nemá cenu jít spat že pak budeme čučet do zdi tak jsme si pustili nějákej filmík a kolem půlnoci šli do hajan. Sice už to není první den ale když jsem se konečně vykopal z postele šel jsem si udělat něco k jídlu a sedím si tak u stolu a vyleze i Milánek a říká "Ty vole vono je půl třetí". Já na to že není možný že jsme spali jen tři hodky a on jen dodal že půl třetí ale odpoledne:)) Jsem čůčel jak naloženej červ z flašky tequily;)Tak dneska končim a ještě sem hodím nějaký fotky.