Cesta do Sydney

Dneska na mě padnul nějakej splín a tak ho snad zaženu hudbou a psaním blogu. Jak jsem slíbil dneska písnu jak probíhala cesta;) Na balení nezbylo moc času a tak jsem se těšil, na co příjdu, že jsem zapoměl:) Taška měla být kolem dvaceti kilo a když jsem jí vážil bylo to v pohodě ale už před barákem mě vystrašil milánek když říkal že jeho taška váží 23 kilo a moje vypadala těžší. Tak jsem tak přemýšlel čeho se zbavím na letišti ale naštěstí jsem nemusel ničeho:) Když jsem jí zvážil na letišti měla něco málo přes 20 kilo;) Určitě už se těšíte na to jak Vám řeknu co jsme zapoměl. A řeknu Vám že sám jsem se zasmál už v autě do Práglu, když jsem zjistil že jsem nechal doma florbalku a ten krásnej obal co jsem dostal k narozkam;) Jo jo jsem prostě hovado ale hlavně že jsem si vzal foťák viď Peťane:) Na letišti asi nic zajímavýho neproběhlo, odbavení v pohodě a ani nevyzkoušeli jak umíme anglicky, pač na odbavení byla češka:) Je pravda že v tý době jsem s Milánkem uměli anglicky maximálně pěkně koukat:) Oba jsem se těšili co nám korejský aerolinky připraví za jídlo ale pač to byl společnšj let s českýma dostali jsme gulášek. Na obrazovce jsme sledovali jak vysoko a daleko jsme ale to bylo tak jediný zajímavý co tam bylo. V letadle bylo celkem i místo a čtyři záchody hned u nás takže luxus. Musím poznamenat že souložit by se tam opravdu dalo a dalo se odškrtnout další místo:)Tak teď sem fláknu nějakou fotku aby jste viděli i nějáký to letadlo a jdu si zaběhat. Pokračování vzápětí:)



Tak jsem si udělal tousty na zítra a můžu pokračovat. Cesty v letadle jsme se docela báli pač jsme mysleli že tam umřem nudou a přesedíme pozadíčka. Ale celkem jsme se sekli a cesta utíkala docela v pohodě, asi hlavně proto že jsme letěli přes noc a trošku se sekli kdy doletíme:) Moc jsme se nevyspali, v letale to opravdu nejde, kdo vymyslel ty sedačky byl pěknej vocas:(Ráno jsme dorazili do Soulu v Jižní Koreji. Každý si určitě vzpomene na oblíbenej seriál MASH a kam jezdili na dovolenou:) My jsme taky nelenili a nechtěli prosedět celých šest hodin v hale a říkali že se koukneme aspon na chvíli ven. Vědět co nás čeká asi by jsme si to rozmysleli. Hned na začátek jsme dostali dotazník, kterej jsme museli vyplnit. Na druhej pokus jsme se dokonce přes celníky dostali, ikdyž se moc netvářili. Hned jak jsme prošli kontrolou čekala nás další a s ní další dotazník. Tak teď jsme si fakt říkali že jsme fakt čůráci, že jsme vůbec někam lezli. Celník byl ale v pohodě ale vysvětlit mu že Československo už není a je jen Česko se mi nepodařilo:) Letiště v Soulu bylo fakt pěkný a velký. Jen tak musím poznamenat že na každým rohu byl defiblirátor, což jsem čuměl a jen si vzpoměl jak se v Plzní kochaj že maj tři v celým městě:)) Nakonec jsme vylezli i ven a praštilo do nás pěkný dusno a vedro a tak se přesunuli do protější budovy. Bylo to něco jako metro a parkování. Měli tam uvnitř udělanou pěknou zahradu a tak bylo na co koukat. Poté jsme ještě chvíli bloudili po letišti a hurá k celníkům. Zpátky to bylo celkem v pohodě jen jsem si zapoměl sundat pásek a mobil ale to se stane:) Pak zase začlo čekání na letadlo ale našli jsme i internetovou kavárnu a tak jsme mohli pokecat s Peťanem a poslat nějáký ty smesky. Pak náš čekalo nalodění na druhý letadlo což proběhlo v pohodě. Zapoměl jsem dodat že druhý jídlo v prvním letadle nebylo jako to první a dali jsme si nějákou rýži a to byla asi chyba. Zezačátku se to nedalo jíst natož cítit:) Ale časem si na to člověk zvyk. Takže v druhým ledatadle bylo heslo hlavně ne žádnou rýži. Což teda nevyšlo pač jim nezbylo maso a tak jsme dostali rýži ale byla to celkem mňamka tak jsme ani nic nenamítali. Milánek dostal extra pifko a ja Sprite tak jsme si chrochtali jak cikáni v Kanadě a let probíhal v pohodě. Pomalu jsme odečítali ty stovky kilometrů do Sydney. Nakonec jsme se dočkali a někdy po sedmý přistáli v Austrálii. Už mě to neba tak pokračování asi zejtra;)Čuuuus